Roztoky u Prahy

Roztoky u Prahy

Roztocké nádraží


Vznik


Roztocké nádraží vzniklo v polovině 19. století při výstavbě trati z Prahy do


Dráždan přes Podmokly, dnešní Děčín. V roce 1840 proběhlo měření a zjistilo se,


že nejlepším možným řešením bude vést trať údolím Vltavy a Labe. V roce 1842


Jan Perner předložil návrh trati a téhož roku byla císařem Františkem Josefem I.


schválena. O tři roky později, neboli v roce 1845 začala stavba trati na, které se


podíleli Bratři Kleinové a Vojtěch Lanna. Stavitelé měli při výstavbě nejvíce


problémů se skalnatými břehy v okolí Podbaby, Roztok a Žalova, kde se při


stavbě denně spotřebovalo přes 200kg střelného prachu. Jednokolejná trať byla do


provozu odevzdána ve dnech 6. - 8. 4. 1851.


Do poloviny 20. st.


V roce 1867 byla trať z kapacitních důvodů v úseku Praha - Kralupy


zdvoukolejněna. Na začátku 20. století se stanice jmenovala Roztoky nad Vltavou


a do roku 1912 stála na nádraží starší výpravní budova. Na návrhu této drážní


budovy se především podílel p. Brandner. Původní nádražní budova z roku 1850


se lišila od dnešní budovy spojením přízemního strážního domku, vlastní patrové


výpravní budovy a vodárenské věže do jednoho celku. Vodárna byla od výpravní


budovy odlišena nižší střechou a průčelím z režného cihelného zdiva.


Přítomnost


vodárny naznačuje, že se ve stanici nacházely jeřáby, které sloužily k doplnění


vody do parních lokomotiv. V roce 1911 již začínala být výpravní budova v


nedostačujícím provozním i kapacitním stavu, a tak byla nahrazena novou


budovou se secesními prvky a nesymetrickým průčelím. Kvůli velikému


turistickému zájmu byla pro výletníky k nové budově přistavěna dřevěná veranda


jako letní čekárna. O stavbu budovy se postaral karlínský stavitel Václav


Nekvasil. Dodnes se zachovala původní bíločerná keramická dlažba. Dne


29.4.1945 tehdejší přednosta p. Najdr nechal ve stanici zastavit transport smrti a


přemluvil vedení transportu, alespoň k nějaké pomoci zajatých. Na pomoc


přispěchalo na stovku obyvatel z Roztok a přitom se podařilo několika desítkám


zajatých utéct.


Od poloviny 20. st.


Dne 1.6. 1985 proběhla elektrifikace trati v úseku Bubeneč - Vraňany, tím


pádem i stanice Roztoky, kde se zároveň změnilo zabezpečovací zařízení na


Reléové zabezpečovací zařízení, byl zařízen autoblok a byla vybudována nová


výpravní budova na místě starého skladu. O tři roky později byl na trati zahájen


dálk. provoz řízený z Holešovic, od té doby výpravčí ztratil tradiční náplň práce.


V 90. letech proběhlo určení koridorů a stanice se stala součástí 1. tranzitního


koridoru, avšak k modernizaci došlo až v roce 2002. S modernizací došlo


ke zrušení stavědel na obou zhlavích, zrušila se 7. kolej s uhelnými sklady a


váhou. Výpravčí se přesunuli zpět do starší výpravní budovy.


Zároveň vznikla nová 5. kolej kusá odebráním vyhýbky z kralupského zhlaví, dnes


využívaná zejména vlaky linky S41.


Na pražském zhlaví byly vyměněny 40km/h vyhýbky za 80km/h vyhýbky, staré


40km/h byly ještě použity v provizorní výhybně Roztoky - Žalov po dobu


modernizace. Zároveň se zrušila i mazutová kotelna v penicilínce, což vedlo


k nevyužívání stáčírny cisteren na odstavné koleji u 4. koleje, která sloužila ke


stáčení cisteren s chemikáliemi nebo s mazutem. V roce 2010 stanice vyhrála


soutěž o nejkrásnější nádraží roku. O dva roky později došlo ke zrušení


úrovňového přejezdu, místo něj byl vybudován podjezd mezi Středočeským


muzeem a Braunerovým mlýnem.


Trakce


V roce 1985 došlo k elektrifikaci tratě, tudíž i stanice Roztoky. Jedná se o


stejnosměrnou napětovou soustavu o napětí 3000 V. Spolu s elektrifikací souvisí


vznik Roztocké měnírny napětí, která se nachází blízko, nedávno vybudovaného


podjezdu. Díky vybudování měnírny se nad pražským zhlavím nacházela


''stahovačka'', kdy strojvedoucí byl povinen stáhnout sběrač, nyní se zde dnes


nachází pouze ''vypínačka'', kdy strojvedoucí pouze omezí  odběr


elektrického proudu.


Vlaky


První zaznamenané nákladní vlaky od roku 1851 projíždějící stanicí byly


nákladní vlaky s uhlím z Ústí n/Labem do Prahy. Koncem druhé světové války


stanicí projely dva významné vlaky, to jest pancéřový vlak a transport smrti. Do


roku 1985, dokud nebyla trať elektrifikována, zde zajišťovaly vozbu vlaků s


cestujícími pouze parní a motorové lokomotivy např. Z parních lokomotiv řady


498 s přezdívkou ''Albatros'', 475 ''Papoušek'', nebo motorové lokomotivy 751


''Zamračená'' a 750/753 ''Brejlovec''. Stanicí projížděly vlaky zvučných jmen


např. Vindobona vedena motorovou jednotkou VT 18. 16 nebo M498.0 ''Ganz'',


Hungaria, Metropol a Meridian. Dnes jsou tyto vlaky vedeny převážně


lokomotivamy řad 371/2, 150/1 ''Banán'' a 362 ''Eso''. Ve zkušebním provozu,


krátce po modernizaci, sem zde zavítaly i elektrické jednotky řady 680


''Pendolino''. V nákládní dopravě, než proběhla elektrifikace, se zde vyskytovali


lokomotivy řad 556 ''Štokr'' a 781 ''Sergej'', po elektrifikaci převážně


lokomotivy ''Bobiny'' 121/2/3. Na manipulačních vlacích zde jezdily lokomotivy


řad 720/1 ''Hektor'', 742 ''Kocour'', 770/1 ''Čmelák''' 751 ''Zamračená''. Dnes,


vzhledem ke zrušení vlečkových provozů, se zavádějí manipulačnní vlaky jen


vyjímečně. V současné době se na průběžných nákladních vlacích a nákladních


expresech začínají vyskytovat lokomotivy řad 386 ''Traxx'', 761 ''Herkules'' a


193 ''Vectron''. V roce 2004 došlo k zavedení známé městské linky S41 vedenou


převážně třívozovovými el. jednotkami 451/452 a o víkendech motorovými vozy


810/809.


Roztocké průmyslové drážky


VÚAB ''Penicilinka''


Po druhé světové válce se začala provozovat průmyslová


drážka v areálu penicilinky, kde lokomotivy řady BN60 zavážely


palivo do kotelny, která byla později rekonstruována na


mazutové vytápění, což vyžadovalo vytvoření stáčírny


cisteren na rozhraní nádraží a areálu VÚAB. Byla zde také zaznamenána kolize


mezi nákladním automobilem a lokomotivou, kdy byl zraněn pouze strojvedoucí


p. Weinlich, kterému lokomotiva spadla na nohu.


Cihelna ''Žalov''


V oblasti, kde jsou dnes plány budoucí VTP Roztoky 2 se nacházela cihelna se


svou vlastní průmyslovou drážkou. Cihelna údajně těžila v prostoru okolo kopce


Řivnáče a využívala asi 2 typy vozíků, které vozili vytěžený suroviny, nebo palivo


do pece. Již v roce 1967 se v opuštěném areálu cihelny nacházely pouze zavážecí


vozíky s kolejemi.


Závěr


Ačkoli se to nezdá, historie Roztocké stanice je celkem pestrá, ale velké


množství informací zejména v oblasti historie není nikde zdokumentováno.


Proto jsem se musel obrátit na výpravčí, kteří zde v té době sloužili, nebo na staré


pamětníky. Velké množství informací, které jsem se dozvěděl a měl k dispozici,


zde nebylo ani zmíněno a některé informace by se daly prohloubit do podrobného


nekonečna.


Antonín Batelka






Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.